Restaurátorský průzkum je prvním krokem k úspěšnému vypracování restaurátorského záměru, na který navazuje restaurátorský zásah na kulturní památce nebo její obnově (zákon číslo 20/1987 Sb. O státní památkové péči, § 14).

Základní restaurátorský průzkum se zaměřuje na celkové posouzení aktuálního dochovaného stavu památky neinvazivními metodami. Nedílnou součástí je její podrobná fotodokumentace, zaměření a zjištění rozsahu poškození, prohlídku díla s využitím zobrazovacích metod (UV světlo, infračervená reflektografie a podobně) a průzkum historických podkladů (textové dokumenty, dobové zprávy, případně dochované fotografie atd.). Podrobnější průzkum zahrnuje obvykle invazivní metody, avšak v co nejmenším rozsahu, vyžadující zásah do díla za účelem odběru vzorků: sondážní průzkum a laboratorní analýzy vzorků (chemicko-technologický průzkum ve spolupráci s odbornými laboratořemi).

Každý průzkum je koncipován individuálně dle typu objektu a požadavků investora a orgánů památkové péče. Restaurátorský průzkum je tedy vhodné provést: